Křídla

29.6.-8.7.2012

organizátoři

	Lukáš Opatrný akrobat balancující na ostří života. Nesmělý Donchuan s romantickou duší. Chlapec hledající v sobě muže a muž hledající v sobě chlapce. Introvertní bavič s extrovertními choutkami. Kliďas hledající v sobě vášeň, energii a touhu. Samotář, který se cítí mezi lidmi jako štika ve vodě. Milovník ticha a heavy metalu. Myslitel, kterému se dobře přemýšlí v cvrkotu plné hospody, kde nikoho nezná. Roztěkaný chaotik se systematickými sklony. Inteligentní blázen a bláznivý inteligent. Smutný klaun i veselý pierot. Obětavý a ochotný altruista, který hledá cestu k přiměřené sobeckosti. Nadšený začátečník i stále začínající nadšenec, který doufá, že se někdy naučí dotahovat věci do konce. Pohyblivý šikula, který si svou šikovnost kompenzuje nepozorností a tendencí dělat spoustu věcí najednou. Otevřená mysl s konzervativními sklony. Milovník deskových her, snažící se přijít na pravidla života. Zatvrzelý hledač nejlepších řešení, který přichází na to, že nejlepší řešení v životě neexistují. Svůj vlastní učitel, který se učí z chyb, aby mohl dělat nové. Příznivec delších a náročnějších cest, který věří tomu, že ty rychlé a snadné většinou nefungují. Atheista, který věří v objektivní realitu a to, že má smysl ráno vstávat z postele. Analytický fyzik milující práci s lidmi. Hloupý Honza, který se vydává do světa, aby porazil draka a získal půl království a princeznu nebo alespoň půl princezny a království.
Kač Slunce již dávno zapadlo, je vlahá letní noc s tisícem hvězd na obloze. Lenoším, líně se povaluji na louce a přemýšlím. Bojíš se? Bojím se? Malý kousek ve mně hledá odpověď. Jsem sama a užívám si samoty, i když ne tak docela. Společníků mám moře jen kdyby nebyli tak krvelační. Auu - ováád – nenasyta! Slyším blížící se kroky, přízrak či přelud by nenadělal tolik hluku ale kdo ví. Ozvěna vlastního srdce mi připadá jako zvon rozléhající se v uzavřeném údolí. Bojíš se? Bojím, nebo snad ne? Zkoušet vlastní hranice je jako stavět čím dál větší pyramidu. Nádech, výdech, dobrodružství. Stoupající obláček naznačuje, že se ochladilo. Bude pršet, škrábu se už snad na stý kopec a jsem děsně unavená. Říkám si, proč jsem nezůstala doma u toho co mi jde, a trpitelsky tu zdolávám něco na co nejspíš nemám. Nebo mám? Čistá spekulace. Je to ale výzva hledat samu sebe. Bojíš se? Snad trochu. Světlo naznačuje, že jsem u cíle. Zvuky už nejsou jen ozvěnou mých kroků. Blížím se. Oheň, teplo a přátelé. Vím, kdo jsem.
	Robert #include <stdio.h> int main() { ※ dvě stříbrné rovnoběžky a rychlé staccato kol ※ aby po nás nezůstaly jen zážitky a fotky ale i kus dobře odvedené práce ※ ariadiamus late, ariadiamus da, ari a natus late adua ※ vše od morseovky po RSA ※ realita neexistuje, vše je jen matrix ※ let's go drsnocaching ※ opuštěné továrny, mosty, tunely, kanalizace...bereme si pouze fotky, necháváme zde pouze stopy, komu se to nelíbí, ať nás zkusí chytit ※ matematika je jistým druhem šílenství, ale obrácená věta obecně neplatí ※ osmdesát osm kláves a šest strun ※ déšť, vítr, zima jak v psinci, další stanoviště je 30 km odsud, máme se fajn, lepší dovolenou těžko si představit
Jirka Zívnu. Dech se opře o pánevní dno, rozprostře se do všech směrů. Cítím brnění až v prstech nohou. Život. Výdech. Vstanu. Vykročím. Svět je nějaký zvláštní. Narovnám se. Hlavu držím zpříma. To je lepší. Svět vypadá jinak. Já se cítím jinak. Jsem v proudu. Pohyb. Cítím jak svaly pracují. Mám sílu. Zdroj je ve mě. Lásky, radosti, štěstí nebo bolesti. Nikde jinde. Za všechno si můžu sám. Kdo, když ne já? Kdy, když ne teď? Udělám to hned, protože zítra už budu mít na všechno o den míň. Času není nazbyt. Teď se z toho hlavně neposrat. Nenechat se vyvést z klidu. Zůstat obyčejný. Nezrychlit krok. Vnímat. Cítit. Dotýkat. Dávat. Přijímat. Žít. Nelhat si. Když chci, hledám jak. Když nechci, hledám proč. Vědět nestačí. To co vím, chci žít.
	Jana Žij každý den, jako by to byl tvůj poslední. Kdo nic nezkusí, nic nezkazí, ale také nic nezíská. Od každého, koho potkám se můžu něco naučit, byť je to můj nepřítel. Všechna omezení si nosíme ve své hlavě. Někdy je otázka mocnější odpovědi. Dokavaď je na co se ptát, nemáme se čeho bát. Slunce a dobré počasí si musíme nosit sami v sobě. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. To, v co věřím, se stává mou skutečností. Ciť rytmus svého těla. Tanči a zpívej pro radost. Nadechni se a leť.
Pája Ptáš se, co s Tebou zážitkovka udělá? Třeba sebereš odvahu a dáš výpověď z dobré práce. Na cestě vpřed prozkoumáš uličky, které budou slepé. Potvrdíš si, že dávat je radostnější, než brát. Začneš dělat spoustu věcí poprvé – lézt pod zemi či na stěnu, jezdit na vodě nebo na písku, tančit nebo hrát na klavír. Naučíš se říct „tohle už nedám“, i když tím potopíš tým. Zněkolikanásobíš počet přátel na facebooku a s většinou z nich se budeš pravidelně vídat. Začnou se Ti líbit matfyzačky/záci, o které bys dřív neopřel/a ani kolo. Začneš bojovat o čas pro sebe. V knihovně ti přibyde „seberozvojová“ polička a budeš se učit, i když už nemusíš. Budeš doma hostit Pindací četu nebo Růžového pudla. Přebarvíš se z blondýny na brunetu, nebo si vlasy oholíš. Kamarády přestaneš drbat v hospodách a začneš je drbat ve vlasech. Budeš chtít věci zkusit, i když to nevyjde, aby sis nemusel/a říkat celý život, žes to měl/a aspoň zkusit. A nebo se stane něco úplně jiného. Kašli na to, jak ses stal/a kým ses stal/a. Zaměř se na to, kým se chceš stát. Palce Ti drží nadšená účastnice Křídel 2010 a Duelu 2011, která přešla na druhý břeh.
	Michal každý den je nový ※ neztrácej příliš času řešením toho, co bylo ※ největší překážky vlastní svobodě si kladu já sám ※ Mezi „vím“ a „žiju“ je někdy široká propast ※ máloco se vyrovná pohledu do plamenů táborového ohně a větru ve tváři na otevřeném moři ※ teprve tehdy, když jsi ochoten vzdát se toho, co jsi, můžeš v sobě udělat místo na to, co budeš ※ jediný boj, který má smysl, je boj ve vlastní hlavě ※ můj pocit lásky k lidem může být nekonečný, ale má schopnost ji skutečně dávat je omezená ※ jestli to bolí, není to láska...