V současné době působí ve sdružení Velký vůz řada interních organizátorů – lektorů, jejichž profesní nebo studijní zaměření zpravidla odpovídá zaměření akcí a kursů (Sociální psychologie, psychoterapie, tělovýchova, volnočasová pedagogika, psychiatrie atp.) Je tedy vždy zajištěn profesionální přístup a práce na kursu a případná rizika (zejména u aktivit na vysokých lanech a psychologických her a inscenací) jsou předem pečlivě zvažována a hodnocena.
Zároveň spolupracujeme s externími lektory – odborníky na dannou oblast, na kterou je konkrétní kurz zaměřen (artefiletika, taneční terapie atp.)
Většina interních instruktorů působí na akcích zpravidla dobrovolně a tato činnost pro ně není zdrojem obživy. Na akcích se podílejí proto, že je to baví.
Členové Rady Velkého vozu
Petr Wawrosz (Wawi)
V letech 2001-2007 předseda spolku, garant či lektor na spoustě akcí. Zároveň vedl kancelář spolku a staral se o velkou část agendy. Od prosince 2007 do prosince 2008 a od ledna 2016 místopředseda spolku. Od února 2020 opět předseda spolku.
S oblibou o sobě říká, že je ironik, cynik, optimista, skeptik, romantik a realista, že vystudoval dvě vysoké školy a téměř vše z toho je pravda.
Pracuje jako odborný asistent na Vysoké škole finanční a správní, spolupracuje rovněž s Vysokou školou ekonomickou a Newton College. Ve volných chvílích nejraději spí a filosofuje. Jeho oblíbené rčení je: “Život a Wawrosz jsou krutí, ten druhý zvláště”.
Filip Kábrt
Od prosince 2008 místopředseda Velkého vozu. Spíše než na vrcholky hor či do hlubokých propastí rád šplhá do výšin fantazie a spouští se do hlubin lidských duší. Možná proto kromě programování a konzultantství (díky čemuž ještě neumřel hlady) studuje psychoterapii a působí jako školitel v alternativním zdravotnickém centru. Ve Velkém Voze pak kromě organizačních činností spolupracuje na sociálně-psychologických aktivitách. Coby nenapravitelný Blíženec vyznává heslo, že život je příliš krátký na to, aby člověk dělal něco pořádně – a tak se věnuje japonské kaligrafii, Alexandrově Technice, lyžování, deskovým hrám, japonštině, irským tancům, hudbě z různých končin, RPGčkám a LARPu, tai-chi, vysokým lanům, počítačovým hrám, …
Instruktoři sdružení
Jiří Benc
V letech 2013 – 2014 a 2016 – 2020 místopředseda, od ledna 2014 do ledna 2016 předseda Velkého vozu. Je přesvědčen o tom, že o svoji zábavu se člověk musí postarat sám. A když už to dělá, je zajímavější nebavit jen sebe.
Rád organizuje akce pro velké množství účastníků. Má rád noční atmosféru a noční les, nepohrdne ani nočním městem. Nepřekvapí tedy jeho záliba v šifrovacích hrách na straně účastníka i organizátora. Les má však rád i ve dne a často běhá s mapou v ruce od jednoho oranžovobílého lampiónu ke druhému.
Kromě toho se také věnuje práci s dětmi, organizuje tábory, a stíhá chodit do práce, kde ho živí počítače.
Zuzka Benešová
Od ledna 2016 do ledna 2020 předsedkyně Velkého vozu. Prý je šílená… A taky prý věří, že všechno nakonec dobře dopadne… Je přesvědčena, že svět je nejzajímavější místo pro život, a tak pozoruje a ochutnává. Je rozená požitkářka a romantička, proto nikdy nebude v ničem “fakt dobrá”, ale většinou si to “fakt užije”. Leze po skalách, toulá se, hraje divadlo. Má ráda zpívání, snění, letní noci u ohně, labské pískovce, trutnovský pivovar, Roberta Křesťana, jezevčíka Bertičku… a hlavně svou rodinu a přátele. Lidé z okolí Velkého vozu mezi nimi tvoří významnou skupinu. Vystudovala speciální pedagogiku, pracovala s lidmi všech věkových skupin s mentálním a tělesným postižením, učila na základní škole a v současné době vede klientský servis jedné pojišťovny.
Katka Káldyová
V rámci studia Sociální pedagogiky a volného času objevila kouzlo zážitkové pedagogiky a začala se jí intenzivně věnovat. Zaměřuje se především na dramatické, výtvarné a psychicky náročné programy. Mezi její nejoblíbenější činnosti patří cestování, výroba šperků, fotografování mikrosvětů a zkoušení vlastních hranic.
Robert Káldy
Instruktor zabývající se zejména šifrovacími a strategickými hrami. Podílí se též na kočovném divadle a dalších aktivitách sdružení, je hlavním autorem webu Velkého vozu. Je absolventem MFF UK a pracuje jako programátor.
Je typickým matfyzákem, hraje dobře na kytaru, tahá všude svůj notebook, jeho celoživotní láskou jsou ekologie, železnice, podzemí, šifrovací závody a geocaching, nejlépe kombinované dobromady.
Kromě Velkého vozu působí rovněž v Hnutí Brontosaurus a jsou-li hvězdy nakloněny, tak to obojí stíhá.
Pavla Kluzáková
Ve VV jedna z mnoha, která přešla z účastnického na pořadatelský břeh a jedna z mála, která je podobojí – nadšená Křídlačka i Duelistka. Koučka a personalistka, která ráda doprovází lidi v jejich rozvoji a růstu. Cestovatelka po všech kontinentech i zákoutích vlastní duše. Hrdá Krysajda a členka Pindací čety Praha. Neúnavná dobrovolnice a fundraiserka se slabostí pro Romy a hluchoslepé. Spoluzakladatelka česko-německého stammtische. Labužnice poctivě mapující všechny dobré restaurace a kavárny v okolí. Vášnivá postelová čtenářka. Odpůrkyně zimy, plazivek a žl outkových věnečků. Entuziastická studentka mluvení na veřejnosti, divadelní improvizace a jógy. Žena, která zastává krédo „štěstí je volba“.
Kamila Kudlvasrová
Od prosince 2008 do prosince 2009 místopředsedkyně Velkého vozu. Instruktorka garantující a spolupracující zejména na kočovném divadle, dramatických, tanečních a pohybových akcích. Vystudovala sociální pedagogiku-etopedii na UHK, ale momentálně straší turisty kdesi v Praze. Baví jí divadlo a lidi, hraní (si), kouřové signály, netradiční řešení a vymýšlení smysluplných nesmyslů. Prý je pro každou špatnost, ale ověřeno to není. Ze všeho nejradši má bílého dráčka, medvídka pú, malého prince a pohybové povídánky. Jo, a taky pořád chodí pozdě.
Míša Kudová
Veronika Uhlířová
Instruktorka věnující se převážně aktivitám v oblasti psychologie a sociální komunikace. Od prosince 2007 do prosince 2008 místopředseda sdružení.
Vytududovala psychologii na filozofické fakultě v Olomouci. Nyní pracuje jako psycholog v oblasti rodin – pěstounů. Ve volném čase jako průvodce pro outdoorové cestovní kanceláře převážně po balkánských zemích a horách.
Tvrdí o sobě, že je blb, který pomůže každému, nevydrží bez čokolády, neusne bez dvou polštářů a jednou vyleze na Mt. Blanc.
Má bohaté zkušenosti s prací s lidmi s mentálnim a fyzickým postižením, dětmi a delikventní mládeží.
Tomáš Valla
Neustále se snaží vymýšlet nové a nové věci, ať už hry nebo náměty celých kurzů. Jeho slabostí jsou náročné zážitkové kurzy na aktuální témata. Momentálně se místopředsednictvím upsal do služeb Velkého vozu, tak mají účastníci na chvíli pokoj.
Motto: zážitek nemusí být příjemný, hlavně že je extrémně silný.
Navzdory tomuto heslu se rád pouští i do příjemných umělecko-relaxačně-psychologických aktivit.
S oblibou hraje na kytaru, poslouchá dobrou hudbu, má rád dobré víno a dobrý čaj a dobré věci obecně, chodí po horách a lesích a cestuje po zvláštních zemích a místech. Ve svém profesním životě se zabývá matematikou.
Káťa Pohlová
Pod Velkým vozem dělala zimní zážitkovku, protože má ráda zimu. Teda jen až skončí podzim a než začne jaro. Protože křupavý sníh pod nohama a pohledy na šedobílý obzor – samota a ponurost. A třpytící se mráz na slunci – krása. Nemrazí ji, když mrazí, ale rádo ji mrazí při dobré hudbě, koncertech, při fotografování či zajímavém divadelním představení. Pracuje jako historik/archivář. Hodně ji ovlivnila dlouholetá práce s dětmi a v sociálních službách. A úplně nejraději se toulá (noční) krajinou a objevuje drobné stopy lidské činnosti od dob dávných až po léta nedávno minulá.
Petra Zimermanová
Kavárenská povalečka, která na stará kolena vyrazila poznat na vlastní kůži, o čem ty „zážitkovky“ vlastně jsou (Duel 2011) a propadla jejich kouzlu. Snaží se jen vracet a předávat dál, co sama dostala darem, a to někdy v roli fotografky (Křídla 2012), instruktorky (Putování za duchem Vánoc 2012, 2013 NaHRAně a fotovíkendu Foť [:kůl:] 2013) anebo zuřivé reportérky všech možných velkovozích společenských akcí, pikniků, plesů apod. Šéfka neziskovky (LORM – Společnost pro hluchoslepé), která když právě nepíše žádosti o granty, neřídí tým nebo nejezdí na běžkách/ tandemovém kole s hluchoslepými klienty, tak asi někde lítá s foťákem. Slabost má pro východy slunce, světlo a stíny, mlhy a reflexe, červenou nit, detail i celek, dobré víno a přátele, Woodyho Allena, severské i jiné divné filmy, tenis, divadlo, hudbu, jídlo, rodinu, zkrátka pro vše, co je dobré, hravé, vtipné a smysluplné…
